Kočičí koronavirus (FCoV) je všudypřítomný virus domácích a velkých koček, některé zdroje uvádějí že se vyskytuje až u 80% populace. Většina koček infikovaných FCoV zůstává zdravá nebo vykazuje pouze mírnou enteritidu. Pouze u malé části koček infikovaných FCoV se vyvine kočičí infekční peritonitida (FIP). FCoV se přenáší fekálně-orální cestou přes stelivo a chovatelské potřeby. V rozvoji FIP infekce je důležité to, že po mutaci je virus schopný infikovat monocyty (bílé krvinky). Genom koronavirů se vyznačuje vysokou genetickou variabilitou v důsledku chybovosti RNA polymerázy vedoucí k různým typům mutací. FIP se častěji vyskytuje u čistokrevných koček do dvou let věku (habešská, bengálská, birma, britská krátkosrstá, himálajská, ragdol, devon rex). Kočky vystavené stresu (stěhování, kastrace, příchod nových koček, očkování) mohou být náchylnější k infekci.
Klinické příznaky
FIP může mít mnoho různých klinických příznaků v závislosti na tom, které části těla jsou postiženy a jak na ně imunitní systém reaguje. Prvotní příznaky FIP jsou obvykle velmi neurčité, častá je kolísavá horečka, letargie a snížená chuť k jídlu. Po několika dnech nebo týdnech (někdy i po mnoha měsících) se obvykle objeví další příznaky. Klasicky se FIP dělí na „vlhkou (efuzivní)“ a „suchou“ formu, ale ve skutečnosti se u koček mohou vyskytovat obě formy v různých obdobích nebo směs obou projevů. Jedním z problémů při diagnostice FIP je, že klinické příznaky jsou často nejasné a nejsou specifické pro FIP a mohou se vyskytovat i u jiných onemocnění.
Vlhká forma
V této formě nebo stádiu onemocnění dochází k hromadění tekutiny v břišní dutině (což má za následek zvětšení břicha) a/nebo v hrudní dutině (což má za následek dýchací potíže). Tekutina se hromadí, protože infekce FIP způsobuje poškození a zánět krevních cév (tzv. vaskulitidu), což vede k úniku tekutiny z krve do břicha nebo hrudníku. Tekutina, která se tvoří, je obvykle hustá, jasně žluté barvy a obsahuje velké množství bílkovin. Podobné hromadění tekutiny však mohou způsobovat i jiná onemocnění (včetně některých onemocnění jater, zánětu slinivky a rakoviny).
Ostatní formy
Infekce může postihnout kterýkoli orgán v těle, a proto se u jiných forem FIP (často označovaných jako „suchá“ FIP) tvoří granulomy (shluky zánětlivých buněk s virem uvnitř) a příznaky se liší podle postiženého orgánu. Tento zánět postihuje oči přibližně ve 30 % případů a mozek přibližně ve 30 % případů, ale může také postihnout téměř všechny tkáně v těle včetně jater, ledvin, plic a kůže. Lze tedy pozorovat širokou škálu příznaků včetně neurologických (např. nejistá chůze nebo epileptiformní záchvaty), krvácení do očí a dalších netypických příznaků onemocnění, které se mohou objevit při postižení jater, ledvin nebo jiných vnitřních orgánů.
Diagnostika
Odběr vzorku z výpotku v hrudníku nebo břišní dutině na vyšetření PCR (hledáme RNA viru), pokud je přítomen, je nejspolehlivějším diagnostickým krokem. Definitivní diagnóza FIP je obvykle založena na nálezu typických histopatologických změn v postižených tkáních, což je se spolu s imunochemickým vyšetřením na antigen FCoV považuje za zlatý standard pro stanovení diagnózy. Ve většině případů však toto vyšetření není možné provézt z důvodu špatného zdravotního stavu kočky. Vyšetření RT-PCR z trusu není užitečné pro diagnostiku FIP, ale pro identifikaci koček vylučujících FCoV v rámci kolonie koček, tito jedinci by se pak měli izolovat, protože jsou zdrojem infekce pro ostatní kočky. Pozitivní test na FCoV protilátky nepotvrzuje FIP (nejedná se o „FIP-test“), ale nepřítomnost FCoV protilátek snižuje pravděpodobnost FIP. Dalšími pomocnými testy jsou pak vyšetření biochemie, elektroforézy bílkovin krevního séra a hematologické vyšetření krve.
V rámci hematologie pozorujeme Lymfopénii – málo lymfocytů (55-75% případů), Neutrofilii – mnoho neutrofilů (39-55% případů), mírnou až středně závažnou neregenerativní anémii (37-54% případů) a případně trombocytopénii – málo krevních destiček.
V rámci biochemického vyšetření pozorujeme hyperproteinémii (60% případů), hyperglobulinémii, nízkou hladinu sérového albuminu, dále snížení poměru albumin:globulin (A:G) (nízký (<0.4) – FIP je pravděpodobná, vysoký (>0.6-0.8) – FIP je nepravděpodobná), dále můžeme pozorovat hyperbilirubinémii – ikterus (žluté sliznice a kůže, 21-36% případů, zejména u vlhké formy). Mohou být mírně zvýšené jaterní enzymy (ALT, ALP, GGT) či ledvinové parametry (CREA, UREA)
Mezi další testy ze séra paří elektroforéza proteinů, kde pozorujeme zvýšené alpha-2 globuliny, zvýšené gamma-globuliny a může být zvýšená hladina alpha1-acid-glykoproteinu.
Terapie
Bez léčby novými antivirotiky má FIP velmi špatnou prognózu. V poslední době došlo k významnému vývoji v léčbě tohoto kdysi smrtelného onemocnění. U nás na klinice používáme legální léčbu tabletkymi GS-441524 dovážených přímo z Anglie. Zkušenosti s používáním těchto léků ukázaly, že většinu koček lze úspěšně léčit (odpověď se pohybuje kolem 85 %). Léčba trvá 84 dní (12 týdnů) a většina koček může být léčena doma. Malý počet koček nereaguje a některé vyžadují úpravu dávkování léčby. Recidiva FIP je možná v průběhu léčby nebo po jejím ukončení, ale je neobvyklá. Několik publikací již sledovalo kočky po léčbě FIP těmito antivirotiky a naprostá většina z nich zůstala zdravá. Než EU zakázala použití molnupiraviru u zvířat, používali jsme v terapii ten, je to další antivirotikum, které se v některých zemích s úspěchem legálně používá. Na černém trhu jsou stále k dispozici přípravky s neznámým obsahem a bezpečností, proto by se pro léčbu FIP u koček měla volit legální léčiva.
Prevence
Vakcinace proti FIP se u koček s pozitivními FCoV protilátkami nedoporučuje. U koťat starších 4 měsíců s negativními FCoV protilátkami by však vakcinace mohla být potenciálně prospěšná, bohužel většina koček je v této době již na protilátky proti FCoV pozitivní. Zásadními strategiemi pro minimalizaci rizika FIP jsou dobrá hygiena (pravidelné čištění a desinfekce kočičích toalet) a chov koček v malých stabilních skupinách (max 4 kočky pohromadě).
FIP může mít mnoho různých klinických příznaků v závislosti na tom, které části těla jsou postiženy a jak na ně imunitní systém reaguje. Prvotní příznaky FIP jsou obvykle velmi neurčité, častá je kolísavá horečka, letargie a snížená chuť k jídlu. Po několika dnech nebo týdnech (někdy i po mnoha měsících) se obvykle objeví další příznaky. Klasicky se FIP dělí na „vlhkou (efuzivní)“ a „suchou“ formu, ale ve skutečnosti se u koček mohou vyskytovat obě formy v různých obdobích nebo směs obou projevů. Jedním z problémů při diagnostice FIP je, že klinické příznaky jsou často nejasné a nejsou specifické pro FIP a mohou se vyskytovat i u jiných onemocnění.
Vlhká forma
V této formě nebo stádiu onemocnění dochází k hromadění tekutiny v břišní dutině (což má za následek zvětšení břicha) a/nebo v hrudní dutině (což má za následek dýchací potíže). Tekutina se hromadí, protože infekce FIP způsobuje poškození a zánět krevních cév (tzv. vaskulitidu), což vede k úniku tekutiny z krve do břicha nebo hrudníku. Tekutina, která se tvoří, je obvykle hustá, jasně žluté barvy a obsahuje velké množství bílkovin. Podobné hromadění tekutiny však mohou způsobovat i jiná onemocnění (včetně některých onemocnění jater, zánětu slinivky a rakoviny).
Ostatní formy
Infekce může postihnout kterýkoli orgán v těle, a proto se u jiných forem FIP (často označovaných jako „suchá“ FIP) tvoří granulomy (shluky zánětlivých buněk s virem uvnitř) a příznaky se liší podle postiženého orgánu. Tento zánět postihuje oči přibližně ve 30 % případů a mozek přibližně ve 30 % případů, ale může také postihnout téměř všechny tkáně v těle včetně jater, ledvin, plic a kůže. Lze tedy pozorovat širokou škálu příznaků včetně neurologických (např. nejistá chůze nebo epileptiformní záchvaty), krvácení do očí a dalších netypických příznaků onemocnění, které se mohou objevit při postižení jater, ledvin nebo jiných vnitřních orgánů.
