Onemocnění uší psů je častým příznakem. Léčba otitidy není obtížná, ale její úplné vyřešení tak, aby se zabránilo recidivě, může být náročnější. Je nezbytné si uvědomit, že každý ušní problém má primární příčinu, téměř vždy se jedná o sekundární infekci, a je tedy třeba zjistit co je primární problém, jinak se záněty budou stále opakovat. Nejdůležitější primární příčinou otitidy je alergie, která byla v jedné studii příčinou otitidy až v 75 % případů. U většiny psů problémy s ušima začínají mezi 1. a 5. rokem života, přičemž u 31 % se onemocnění uší objeví před 12. měsícem života. Mezi plemena, kde se nejčastěji objevují tyto otitidy, patří labrador, kokršpaněl, francouzský buldoček, zlatý retrívr a west highland white teriér.

Příznaky

Většinou bývá problém v obou uších, vzácněji v jednom. Problémy obvykle začínají na ušním boltci – začervenání a svědivost. Obvykle se projevují třením nebo škrábáním ušního boltce, často s třesením hlavy. V mnoha případech je v této fázi postižení zevního zvukovodu minimální a cytologické vyšetření ušního boltce a vyšetření ušního mazu je normální. S postupující alergickou otitidou je patrné postupně se zhoršující začervenání zvukovodu. A jak se alergie stává chronickou, dochází k zesílení stěny zvukovodu a vytváří se zánětlivý sekret. Tito psi mívají často také postižení jiných oblastí kůže, např. zabarvení chlupů slinami a začervenání kůže na packách, začervenání kůže okolo očí nebo opakující záněty kůže na břiše.

Diagnostika

Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit alergickou otitidu od té parazitární, a to zejména u mladých psů. V uších psů lze nalézt parazity jako je svrab – Otodectes cynotis, nebo Demodex spp. Pečlivým otoskopickým vyšetřením je také třeba vyloučit cizí těleso – např. přítomnost travní osiny.

Dále je třeba udělat výtěr z ucha na vatový tampon, nanést na sklíčko a vyšetřit neobarvený na přítomnost parazitů a na obarveném preparátu pak hledáme bakterie, kvasinky a bílé krvinky. Pokud je přítomno velké množství bílých krvinek je zánět už poměrně závažný.

Pokud se vyloučí parazitární infekce a cizí těleso ve zvukovodu doporučujeme tzv. eliminační dietu. Je možné využít některou hydrolyzovanou kompletní veterinární dietu, kterých je na trhu celá řada a které by se měly podávat minimálně 6-8 týdnů. Tyto diety však někteří psi nechtějí jíst. V takovém případě lze nahradit monoproteinovou dietou s bílkovinou se kterou se pes ještě nesetkal a jedním zdrojem sacharidů. Pokud problémy s ušima ustanou, je příčinou alergie na krmivo. Po eliminační dietě pak lze zkoušet různá krmení a zjistit, která bílkovina nebo sacharid psovi dělají problémy.

Terapie

Kromě diety je důležitou součástí terapie alergické otitidy čištění uší. Pomáhá psovi zajistit větší pohodlí, odstraňuje ušní maz, což pomáhá lepšímu působení lokální terapie. Pokud jsou uši plné mazu a citlivé na dotek, měly by být vybrány šetrné ceruminolytické přípravky jako je např. Otodine.

Pokud je v uších cytologicky – pod mikroskopem prokázána sekundární infekce bakteriemi a/nebo kvasinkami, je třeba přidat ještě lokální antibiotickou a antimykotickou terapii. Pokud je už výrazně zesílený zvukovod a kůže boltce, doporučuje se i terapie glukokortikoidy, které je v některých případech potřeba aplikovat dlouhodobě.